Psychiatrická léčebna Šternberk

O NÁS:

Jsme poskytovatelem zdravotní péče s tradicí 120 let trvání (oficiální otevření léčebny v lednu 1893). Po téměř celou dobu trvání (v letech 1940-45 vojenské zařízení) se věnujeme léčbě duševních poruch. Léčebna byla historicky kapacitně jiná – měla přes tisíc pacientů a přibližně dvě stě zaměstnanců. V současnosti je kapacita pět set pacientů s téměř stejným počtem zaměstnanců. Od roku 1991 má léčebna formu příspěvkové organizace, jejím zřizovatelem je MZ ČR. Léčebna tedy patří mezi středně velké v rámci ČR a je srovnatelná v základních parametrech s obdobnými ústavy (jak na Moravě, tak v Čechách). Jejím posláním je poskytování zdravotní péče osobám s duševními poruchami, u nichž je třeba specializované péče ústavní i ambulantní. Léčebna v současnosti disponuje odděleními, která jsou zaměřena na obvyklé specializace v rámci hospitalizace psychiatrické péče (dětská, dospělá a geronto). Ke zcela specializovaným oddělením patří adiktologické (léčba závislostí), mezi významná z hlediska aplikované psychoterapie se řadí oddělení psychosomatické péče. Nezanedbatelný je také rozsáhlý rehabilitační primariát. Oddělení mají dle specializace psychoterapeutické péče a programové náplně (druhu a fáze rehabilitace) poněkud odlišně rozvrženu účast klinických psychologů.

O PRAXÍCH:

Studentská praxe probíhá v léčebně cca 40 let (v souladu s dobou a požadavky jednooborového studia psychologie na FF UP). Od počátku realizace byla praxe ve dvou základních formách: semináře (resp. skupinové exkurze) a individuální způsob. V 90. letech dochází ke stabilizaci, v současnosti je praxe nabízena v pestré paletě možností individuálního zaměření a současně v tradici vyzkoušených postupů. Kontinuálně je tak kromě hlavního cíle (léčba duševních poruch) v léčebně realizována pregraduální a postgraduální výuka, výcvik, školení různých zdravotnických profesí. Nedílnou součástí činnosti pracovníků léčebny je i aktivní účast ve výzkumných projektech. Není tedy výjimečné, že je prováděn i výzkum v rámci klinické psychologie (na bakalářské, magisterské ale i doktorandské úrovni).

Zájemci o různou formu pregraduální a postgraduální praxe si obvykle mohou dle svého přání a potřeb vybrat ze specializací: dětská, dospělá, geronto. Dále mohou být orientováni na spíše akutní fázi onemocnění či doléčování, na standardní formy psychiatrické péče (obvykle s ohledem na podíl klinické psychologie) či na zcela specifickou formu psychoterapeutického zaměření (např. léčbu závislostí). Je tradicí, že někteří zájemci z řad absolventů praxe se zapojují do některých dalších aktivit (dobrovolnická činnost, semináře a kurzy apod.). K nahlédnutí do běžného výkonu práce klinického psychologa tak lze na různých odděleních a to i v rámci jednoho cyklu. Častější je však spíše možnost hlubšího pohledu a to formou individuálního kontaktu s konkrétním pacientem (a to opět i s ohledem na výběr studenta) obvykle s cílem vlastní tvorby výstupu (kazuistiky).

Stáž absolvovaná na tomto pracovišti je uznatelná jako povinná studijní praxe  v  oblasti klinické psychologie.