Adaptační výjezdy pro nové studenty
Výlet Do-středy v paměti na dlouho
Navzdory všeobecnému přesvědčení mnoha vědců vše nejde znázornit Gaussovou křivkou. V našem případě zjednodušeně řekněme, že vzpomínky a dojmy si můžeme zprůměrovat každý sám za sebe. Nicméně, ať jsme ročník kolikátý chceme, vždycky se bude říkat neobyčejný! Tak na co křivky!
Počet prváků, účastnících se seznamovacího kurzu pořádaného pod záštitou olomoucké pobočky Psychočasu každým rokem stoupá a letošní ročník byl opět rekordní (zmíněno na začátku: neobyčejný). Letos se zúčastnilo přibližně 51 nadějných a seznamování-chtivých budoucích studentů psychologie. A kdo že měl tuto masu lidí zvládnouti a krmiti? S obdivem zatleskejme, pouze osmičlenná posádka ze starších ročníků včetně čestného člena Psychočasu PhDr. Marka Kolaříka Ph.D.
Že to zvládli na jedničku, je možné rozpoznat podle spokojených a pobavených účastníků, vždy správně motivovaných jít rovnou do akce. Hry – seznamovací, protahovací, paměťové, kreativní i detektivní vytvářely rozmanitost nejen pro naše mozkové hemisféry, ale také pro naší fyzickou a psychickou kondici, tudíž odpusťme naší milé posádce, že se při některých hrách pozorováním našich výkonů a eskalací dobře bavili. Jejich energie, nasazení a motivační herecké scénky dotahovaly celkový podtext události. A teď si představte: už jste někdy ,,probouzeli“ přes padesát prváků?
Jak už to bývá u psychologů zvykem, oblíbeným útvarem při hrách byla formace KRUH, nicméně u toho jsme nezůstali! Kombinované variace typu osel, tyranosaurus, či medúza měly taktéž svůj jedinečný půvab a to nejen na pořízených fotkách. I když počet prváků a zvířat, které jsme za tu dobu viděli, byl nemalý, nedalo nám to a chtěli jsme, aby nás bylo ještě více! Vytvoření něčeho, co ještě nikdy nikdo neviděl, trénovalo úžasně fantazii budoucích psychologů a tak se jedné skupince podařilo objevit nový druh – a to jedinečného kamenožrouta obecného. Stále nás ale bylo podle vedoucí posádky velmi málo, a tak se rozhodli představit nám několik kosmonautů, kteří se kvůli nám dostavili na místo, aby otestovali naší rukou postavené jedinečné stroje. Dva kosmonauty (vejce syrová) jsme měli v každé posádce připravit bezpečně na přistání přímo pod okny domu dětí ve vesničce Cakov. (Nutno upozornit, že tyto stroje testovali pouze kosmonauti, nikoliv noví studenti!) Při dokončení této aktivity jsme s radostí zjistili, že většina kosmonautů přežila svůj zkušební let a s klidným svědomím jsme se nemuseli trápit, že někteří ne, poněvadž už tak byl náš počet nemalý.
Abychom si ale jen nehráli a bylo tak formalitám a očekáváním učiněno zadost, vedoucí tým nás nasměroval také do naší možné budoucí aktivity, do členství pod křídlem Psychočasu a EFPSA, které tak mohlo motivovat a zaujmout nastartované prváky.
Ještě se ptáte, čím jsme si tam vlastně prošli? Nevím, jestli byste tomu věřili, ale řekněme doslova: evolucí. Od stádia bakterie přes plaza až po něco, co snad vypadalo jako lidský druh, se většina z nás měla možnost vyvinout. A to nebyl jediný vývoj, který na DoStředách proběhl – to hlavní si všichni zúčastnění odnášeli ze vzájemného poznání se, což vylepšilo nejen náš dobrý pocit při návratu domů, ale i první pravé vykročení do prvního ročníku!