Zdvořilé e-mailování

31. 07. 2014 / Lucie Reichová / Rubrika: Blog / Přečteno 1 654x

Zdvořilé e-mailování

Je zajímavé, co můžete objevit, když nehledáte třeba nic konkrétního a jen tak si hrajete se slovy. A pak, zvlášť pokud nehledáte s cílem dopátrat se přesného výsledku, můžete být mile překvapeni. Tak jako já dnes. Stačilo v databázi  EBSCO zadat prosté czech a rázem jsem měla z čeho vybírat. Nakonec mne zaujal článek paní doktorky Chejnové z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, která svůj výzkum zaměřila na způsoby vyjádření zdvořilosti v e-mailové komunikaci českých vysokoškolských studentů se svými vyučujícími.

Často, zvláště při cestě na setkání, jehož účelem je přednesení nějaké žádosti druhé osobě, už dopředu uvažuji jak přesně svůj požadavek zformulovat, aby pro druhého zněl co nejlépe a abych tak i v nejlepším případě docílila jeho souhlasu. A co se týče emailových žádostí, tak ty se mi, jak si hraji s jednotlivými slovy, nikdy nepodaří napsat dostatečně rychle.

Co je zajímavé, že Češi podle výzkumů spíše formulují své požadavky přímou cestou, tedy tolik nevolí zdvořilostní strategie používané například Brity, kteří při e-mailovém oslovení lektora tvoří věty v podmiňovacím způsobu, čímž podle všeho dávají lektorovi najevo vědomí své podřízenosti, úcty a respektu k jeho osobě, což přispívá k vytvoření si pozitivního přístupu ze strany lektora a zvyšuje pravděpodobnost vyhovění požadavku. To však neznamená, že čeští studenti jsou svým projevem neurvalí nebo že je jejich projev neadekvátní. Dalo by se říct, že jsme v komunikačním aktu poměrně pesimistický národ, což je zřejmé z častosti používání negativně formulovaných žádostí. Tato strategie negativní zdvořilosti má poukázat na jedincovo úsilí projevit úctu, zmenšit dojem závazku a vyhnout se konfliktu (Obenbergerová, 1992, in Chejnová, 2014).

KDYŽ OSLOVUJEME… Už dopisový formát oslovení, Vážený pane docente/Vážená paní docentko, může zanechat v onom panu docentu, či v oné paní docentce různý dojem. Někdo by si mohl říct: “A jéjej, copak se zase stalo…”, jiný zase: “Konečně někdo, kdo umí oslovovat.” Běžně se takové oslovení pokládá za projev úcty k autoritě, tedy za velmi formální. A i když může znít na první dojem škrobeně, záleží (a řekla bych, že vždy) na kontextu, ve kterém je zasazeno. Především to je také o tom člověku, jak si na těchto formalitách zakládá a do jaké míry je i vyžaduje. Jistě se lze setkat s člověkem, který takovém projevu úcty bude lpět, jelikož jej považuje za bazální aspekt vztahu lektor-student, a jistě se najdou i tací, kteří si toliko s vybraným oslovením nebudou lámati hlavu. Řada jiných výzkumníků však výše uvedené dopisové oslovení hodnotí jako vhodnější oproti užití méně formálního pozdravu Dobrý den, na něž nahlíží jako na nekompetentnost adresáta (studenta). Podle Chejnové (2014) má však takové neformální oslovení blíže ke strategii pozitivní zdvořilosti založené na kladném působení na adresátovu pozitivní tvář, jež využívá především pozitivního hodnocení adresáta.

Mohla bych pokračovat dál, ale zase bych zde nerada přepsala celý článek, který čtenáři nabízí celkem rozsáhlou analýzu komunikačních stylů českých vysokoškoláků, jež mohou stát za úspěchem u jejich lektorů. Pokud vás tento krátký výňatek zaujal, určitě si přečtěte zbytek 😉

 

Zdroj: Chejnová, P. (2014). Expressing politeness in the institutional e-mail communications of university students in the Czech Republic. Journal of Pragmatics, 60, 175–192. doi:10.1016/j.pragma.2013.10.003

Sdílet článek na facebooku

Sociální sítě

Jeden komentář k “Zdvořilé e-mailování”


  1. Andrea Zvárová napsal:

    Dobrý den, nejsem studen, jsem jen člověk co hledá blog, kde by našel to co hledá…..možná jen diskusi na „filozofické“ úrovni:o)))
    Pro mne je tato „věda“ velice zajímavá, v hlavě se množí spousta myšlenek o kolo slov a jejich spojení a ve finále očekávání co jejich spojení vlastně vyjádří a pořád je to dokola a někdy je právě zapotřebí více účastníků, kteří Vám pomohou nebo rozvedou to, co právě vzniklo a to je ten požitek jako když jíte čokoládu:o)) obrazně řečeno:o)))
    Vlastně proč píšu, k vašemu oslovení…..poznala jsem kamaráda, přítele, spontálně přes písmenka a většinou je dnešním zvykem si tykat ale my zůstali u vykání a je to něco ohromujícího……..dostávám se díky tomu do dávných dob, kdy to bylo samozřejmostí i v běžné komunikaci.Dnešní běžný rozhovor je plný zkratek a nepochopitelných slovních novinek, vulgarismů a nepohodlných slov ale když si vyzkoušíte „vy“ musíte přemýšlet daleko uvědoměleji a tím se mění celá podstata konverzace……..zajímalo by mě, jak rozdílný by byl třeba dopis, který by studenti napsali pro oslovení „ty“ a tentýž dopis s oslovením „vy“ pokud není naše společnost dostatečně zkažená, byla by to slast číst a porovnávat:o)))
    Pro mne je čeština neukojitelným jazykem i když ho vlastně docela úplně neovládám jako celek ale možná mám dar vybírat ty správná slova aniž bych ho musela vlastně natolik znát:o)))
    Ani nevím co jsem Vám tím chtěla říct ale prostě jsem to řekla.Věci se dějí tak jak se dít mají, stalo se protože to prostě tak má být:o)))
    Hezký den paní Reichová:o)

Napsat komentář

[qrcode alt="Skenovat QR kód" size=330 class="" credit=FALSE shadow=true]

QR kód aktuální stránky:
psych.upol.cz/blog/zdvorile-e-mailovani/

Vaše zpráva *

jméno a příjmení *

Ochrana proti spamu *
captcha

e-mail *

Napsat vedoucímu katedry »